Rozhodl jsem se napsat positivní článek. Takový, v němž nebudu zmiňovat, jak nesnáším Javu, jak nic nestíhám nebo jak už nikdy nebudu pít. (…včera to bylo naposled.)

(Úvodní fotka s obsahem článku nesouvisí, jen jsem chtěl světu ukázat své krásné cedulky. Co už.)

Zázraky se dějí. Když jsem šel na první švédštinu, byl jsem kapku rozladěný (což vůbec nesouvisí s tím, že UNNP) a přemýšlel jsem, na které studijní mám podat žádost o zrušení předmětu. Jenomže pak přišla ona a všechno bylo zase růžový. Teda modro-žlutý.^gr.

Zveme se na imaginární večeře a nepříliš ohrabaně konversujeme o jídle. Pytt i panna – jídlo ze zbytků. Jag är sugen på – mám chuť na, „a nemusí to být jen o jídle.“

Jag är sugen på en flyktig kyss, just nu, och hon sa: ja ja ja ja ja ja ja ja ja ja ja ja, jag är fullständigt svulten.

Můj smělý plán na překládání skončil dřív, než jsem vystoupil z šaliny. Tak aspoň doplňuji rýmy.

Měla nůž v břiše od démona Babiše

Chtěl jsem trpce poznamenat, jak po volbách zmizely desinfekční gely z nádraží, ale hej, positivní článek. A stejně už žloutenku mám z různých polštářů a tak. UNNP.

It's vnitro time! Je jich hrozná spousta (to není to positvní), ale zatím (ťuk ťuk ťuk) to nevypadá úplně špatně. Z matiky (té, co mi přivádí deprese) mám 8/10, z Javy (té, co mi přivádí cholerické záchvaty) plný počet. Automaty budou kdoví kdy, ale mám z nich až nepříjemně dobrý pocit. A k tomu mám správně konstrukční důkaz; how awesome is that? Ukazuje se, že jsem skvělý sám o sobě a nepotřebuji pomoc věrolomných šakalů! …Fajn, zase přibrzdím.
Edit nazítří: ale C++ a malou matiku jsem dal taky parádně, takže opatrně odbržďuji…

Největší radost mám z toho, že nás Lady Tractor pozvala na skutečnou večeři. Dovolím si krátkou odbočku k závěrečnému hodnocení:

Večeře – očekávání nebyla naplněna, neboť se pokrm dal požít.
Desert – musím hodnotit negativně, jelikož je dieta opět v kopru.
Zábava – katastrofální, hostitelka neustále vyhrávala v město-jméno.
Hudba – protivná, stále mi zní v hlavě. Jako Vltava.
Nápoje – všechno si pamatuji, tudíž nejspíš nedostatečné.
Parkování – ptáci mi posrali celou střechu! Že jsem nejel autobusem…

Podzim je konečně krásný. Barevné listy a Poletíme? tak nahlas, že se divím, že jsem se nevyboural. Hlasitost totiž zrychluje auto. I lokomotivu, byť se řítí dopolednem.

Ve vlaku se mi podařilo zprovoznit polámaná sluchátka. Po nekonečném hraní si s titěrnými vodiči se ukázalo, že problém byl na opačné straně drátu. Budiž. Je hezké slyšet zase stereo. Taky je moc fajn zase slyšet opravdový klavír. V hrozném stavu, s hrozným hráčem. Ale klavír! A nejlepší je zase slyšet Hvězdy na Roli. Konečně!

Příběh o tom, jak jsem nabízel trojku v menze asi vynechám. Jde to, ale musíte mít kamaráda. A o tom, jak si ISuju všechny možné lidi se asi taky nebudu moc zmiňovat. Že jsem konečně crush-free nikoho nezajímá. Takže čím bych to zakončil? Třeba něco najdu v zápisníčku věcí na blog:

První známky žonglování máme z hrobu neznámého vojína.

…

Cože.

Už nikdy nebudu pít.